Nechci plně rozebírat obsah „Bílé knihy“, kterou připravilo Ministerstvo školství, nicméně dvě hlavní záležitosti, které byly prezentovány i v médiích, jsou těmi, které dle mého názoru stojí za to podpořit.

Tou první je otázka „vyšších odborných škol“. Tato slepá kolej našeho školství již dlouho potřebuje propojit do terciálního, tedy vysokého školství. Je pro mě nepochopitelné, proč k tomuto propojení už dávno nedošlo. Na jedné straně vynakládáme (stát, rodiny) mnoho prostředků na další pomaturitní studium, a v případě, že se student po absolvování střední školy (čtyřleté) a po absolvování VOŠ (dvou nebo tříleté) rozhodne jít na bakalářské nebo magisterské studium, vrátí se o dva nebo tři roky zpět a začíná vysokou školu, jako by právě udělal maturitu. V podstatě ztratil roky života, rodina i stát prostředky, neboť mohl na vysokou školu nastoupit rovnou po maturitě. Přiměřeně dlouhé, například 5leté přechodné období, určené VOŠ na získání akreditace pro bakalářské studium v příslušném směru by umožnilo absolventům dnešních VOŠ, budoucích neuniverzitních vysokých škol, pokračovat ve studiu bez ztráty let i prostředků na magisterských oborech a případně pokračovat i v doktorandském studiu. Navíc by Česká republika byla lépe hodnocena v mezinárodním měřítku vzdělanosti, neboť VOŠ se na rozdíl od bakalářského studia do terciálního školství nepočítají.

Druhou otázkou je placení školného na vysokých školách. Stát dnes nemá mnoho nástrojů, jak usměrňovat zájem studentů o jednotlivé obory a směry studia. Pokud by se umožnilo vybírat školné na vysokých školách financovaných z veřejných prostředků, možnost usměrňování zájmu mladých lidí o studium na méně atraktivních oborech by určitě vzrostla. Na „právech“ například 25 000 Kč za rok, na „technice“ 5 000 Kč za rok. Školy by výši platby nastavovaly a upravovaly dle naplněnosti zájmu.

Dalším momentem, byť nastupujícím s určitým zpožděním, by bylo zvýšení příjmů vysokých škol, a tím možnost vzdělávat větší počty studentů a možná i kvalitněji, když by si mohly dovolit „dražší“ pedagogické síly, vybavení apod.

Samozřejmě že zavedení poplatků musí nutně doprovázet možnost uzavírat nízko úročné, možná i bezúročné studentské půjčky s odkladem splácení až do doby získání příjmu, a to příjmu nejméně cca osm desetin průměrné mzdy a výše.

Získání vysokoškolského vzdělání je výhodou. Výhodou, na kterou se pro absolventa vysoké školy pořád skládá velká většina ostatních. Není tedy amorální chtít po těch, kteří tuto výhodu pro svoji budoucnost získávají, aby se na nákladech s touto spojených alespoň částečně podíleli. Už jen pro tyto dvě myšlenky stojí za to podporovat změny, které „Bílá kniha“ přináší.

Mgr. Pavel Eybert (ODS), 25.2.2009
Senátor obvodu č. 13 (Tábor)