Lidská paměť je snad ještě kratší, než by se zdálo. Když si čtu výsledky anket, které se ptají, zda bylo lépe před r. 1990, nebo dnes, tak mi poněkud běhá mráz po zádech. Chápu, že ne se vším, co se dnes děje, lze souhlasit a že je třeba stavět se proti lecčemu, zapomenout však na poměry z dob socializmu bychom neměli!

Generace dnešních skoro třicátníků a mladší praktickou zkušenost nemají. Mýty a zkazky jsou často jak vyprávění vojáků základní služby po letech. Špatné je zapomenuto, chvilková radost z nějakého zážitku přetrvává. A pak, byli jsme v těch letech přece mladí... Nebo je opravdu dobře vrátit se do dob, kdy člověk musel skrývat svoji víru, aby nebyl ekonomicky a společensky likvidován? Do doby, kdy každý na západ od naší hranice byl nepřítel, kdy stranický cenzor určoval, jak se může jmenovat hudební skupina a jaké skladby může hrát? Kdo smí vycestovat i do socialistické Jugoslávie a kolik mu v bance vymění západoněmeckých marek na devizový příděl? Před Vánoci a na „Živitelce“ jsme si mohli stoupnout do fronty na banány a pomeranče, a nebo si vystát několikadenní frontu na pořadník na auto. Jistě, mělo to i své kouzlo, a podařilo-li se, štěstím jsme zářili.

A můžu zmiňovat další. Potřebovali jste moderní léky? Stačilo přece od veksláků nakoupit několik marek (marka tak za 20 korun při platu 2 tisíce), najít někoho, kdo mohl do západního světa vycestovat, byl ochoten podstoupit riziko propašování léku do Československa, a měl jste vystaráno. Co je to proti dnešní situaci, když je třeba zaplatit doplatek nebo 30 korun! Zdravotnictví bylo úplně zadarmo, tedy až na lahve, bonboniery a obálky... A panečku, jaké zdravotnictví! Každého do nemocnice přijali. Jen mu jaksi často kromě lůžka neměli co nabídnout. Že by čtverný bypass, chemoterapii, dialýzu nebo snad laparoskopickou operaci? A stranické doporučení do SANOPSu (tj. Státní sanatorium určené pro nomenklaturní kádry a jejich rodinné příslušníky) máte? Jó, vy nechcete do nemocnice, vy jste chtěl dítě na vysokou, na medicínu... A soudruhu, do KSČ jsi již vstoupil? A na prvního máje ať tě vidíme v čele průvodu a s transparentem. Ostatně, jestli pak už jsi podepsal „Poučení z krizového vývoje v r. 1968“ a souhlasíš s ním? Né? No tak to máš blbý. Že sis jen chtěl v hospodě po pár pivech postěžovat, jak je ten svět nespravedlivý? No, tak se nediv, že sedíš na vyšetřovačce kriminálky a že na tebe zkoušejí všechno možný, včetně návrhů na spolupráci s STB. Jinak totiž bez flastru nevyvázneš! Nepodepsal jsi, nevadí, založíme na tebe spis a uvidíme. Když se to bude jednou hodit, skřípneme tě, když ne, můžeme z tebe udělat udavače, a ani o tom nemusíš vědět. Socialistickou morálku si rozvracet nenecháme! Tak tobě se u nás nelíbí, chtěl jsi, panáčku, vycestovat na západ bez povolení? Nedovolené opuštění republiky, nepodmíněný trest a máme tě, ty jeden imperialistickej živle! Už nikdy z tebe nebude slušnej člověk, je z tebe nafurt kriminálník...

A to je ta krásná doba, po které dost lidí volá: „Navrať se nám zpět! Tvrdou rukou vládněte, soudruzi!“

Vůbec nechci zlehčovat situaci těch, kteří se dnes nezaviněně ocitli v těžkém postavení, zejména při ztrátě zaměstnání, jen prosím hodnoťme poctivě všechny aspekty dneška i minulosti, než vyřkneme nad dneškem svůj spravedlivý soud.

Mgr. Pavel Eybert (ODS)
senátor 13. volebního obvodu - Tábor